CO RADÍ NAŠI LÉKAŘI

Dovolenou s dětmi, především těmi nejmenšími, provází řada specifik. Včas je třeba promyslet nejen termín a vhodnou destinaci, ale také obsah lékárničky. Horečka, rýma, kašel, zánět očí, uší, průjem a další zdravotní potíže u dětí nastupují zpravidla velmi rychle a mohou znepříjemnit prázdniny celé rodině. Na co tedy rozhodně nezapomenout?   

„Optimální lékárnička je pro každého trochu jiná. Kdybychom totiž poslechli všechny dobře míněné rady, jaké léky si vzít na dovolenou, neodjedeme s malou krabičkou, ale s kufrem plným léků a zdravotních pomůcek. Přitom je jasné, že děti v různých věkových obdobích, navíc, pokud jde o děti, které se léčí pro nějakou chronickou nemoc, mohou postihnout odlišné zdravotní komplikace. Navíc záleží také na typu aktivity, které se budeme o prázdninách s dětmi věnovat. Na kole si dáváme pozor na jiné potíže než při rybaření, při plavbě na lodi anebo během příjemného lenošení v hotelu, ve kterém máme pobyt all inclusive. Ale pozor, i při této zdánlivě bezpečné relaxaci mohou nastat komplikace vyvolané stresem z cesty, nového prostředí nebo odlišné stravy, a tak se výlet za zdravím k moři může změnit v problematické hledání ambulance v cizí zemi... Obecně lze říci, že v první chvíli pomůže, když dítěti ulevíme od horečky, ucpaného nosu, kašle nebo vyčistíme odřeninu. Návštěva lékaře pak už někdy ani není nutná. Každopádně je dobré nespoléhat jen na kartičku zdravotního pojištění a preventivně přibalit na cestu pár vhodných léků,“

doporučuje zkušený pediatr Programu H Plus MUDr. Petr Žáček, MBA a přidává konkrétní rady i tipy na osvědčené volně prodejné léky:

• Léky proti horečce, které obvykle také tiší bolest a působí protizánětlivě (např. Paralen, Panadol, Brufen, Nurofen, Ibalgin) v podobě čípků nebo sirupu, nejlépe obojí.
• Kapky nebo sirup proti kašli (např. Ditustat, Stoptussin, Fenorin, Bromhexin, Robitussin, Ambrobene, Halixol, Mucosolvan, Sinecod, Stodal).
• Kapky nebo sprej proti rýmě (např. Sterimare, Mar+, Nasivin, Olynth, Otrivin, Sinupret, Libenar).
• Kapky do očí, které aplikujme při jejich zarudnutí (např. Ophtalmo-Septonex, Visine) a přípravek na vypláchnutí očí (např. Ophtal).
• Krém nebo mast na opruzeniny (Bepanthen, Purelan).
• Tekutý pudr nebo gel (např. Fenistil, Psilo-Balsam) na hmyzí štípance. Na spáleninu (a to nejen sluncem, ale i na běžnou spáleninu třeba od táboráku) Panthenol ať již ve formě spreje nebo krému.
• Základem protiprůjmové léčby u dětí jsou dietní opatření, přesto je vhodné s sebou mít pro takové příležitosti i léky pomáhající zmírnit průjem (např. Smecta, Hylak, Nutrolin B sirup, Probian).
• Několik tablet živočišného uhlí pomůže jako první pomoc při většině otrav.
• Dobré je nezapomenout vhodnou mast na promaštění kůže (např. Lipobase, Indulona).
• Pro základní ošetření drobných oděrek, škrábanců a podvrknutých končetin by součástí lékárničky měla být pinzeta, nůžky, spínací špendlík, náplasti různých velikostí, sterilní čtverce, obvazy, obinadlo, gumové škrtidlo, roztok k dezinfekci kůže. A samozřejmě obligátní teploměr!

„Takto vybavení můžeme s dětmi bez obav vycestovat i do zahraničí,“ potvrzuje MUDr. Petr Žáček, MBA.

link

• Jak vznikají kožní nádory a co je způsobuje? V jaké věkové skupině je jejich výskyt  nejčastější, hrozí také dětem?

Naštěstí většina kožních nádoru je nezhoubná a nejčastěji se odstraňují jen z kosmetických důvodů. Mezi zhoubné kožní nádory řadíme bazaliom, spinaliom a nejnebezpečnější maligní melanom. Ostatní typy jsou vzácné. Zmíněné zhoubné nádory neboli kožní rakovina vznikají z vlastních kožních nebo pigmentotvorných buněk (melanom) nejpovrchnější části kůže pokožky (epidermis). Zhoubnost se u bazaliomu projevuje prorůstáním a poškozováním kůže i okolní tkáně (sval, chrupavku, kost), melanom a vzácněji i spinaliom jsou schopny tvořit metastázy a tím nás ohrozit na životě. Všechny zhoubné kožní nádory vznikají častěji u lidí se světlým typem kůže (fototyp I a II), kteří se na slunci snadno spálí. Dalšími významnými rizikovými faktory jsou výskyt kožní rakoviny u někoho z pokrevných příbuzných nebo přítomnost mnohočetných znamének (víc jak 50). Je potvrzeno, že melanom často vznikne po prudkém spálení kůže zejména v dětském věku, proto by se děti do jednoho roku neměli vůbec vystavovat přímému slunci a i později se důsledně chránit. Bazaliomy a spinaliomy vznikají po dlouhodobém a částem opalování, proto jsou častější u lidí ve vyšším věku většinou po 50 až 60 roku života. Melanom, jehož výskyt každým rokem stoupá, se stále častěji diagnostikuje i u mladších dospělých, naštěstí u malých dětí je poměrně vzácný cca 1-4%. Dědičnost ani typ kůže si vybrat nemůžeme, proto jediná účinná forma prevence kožní rakoviny je důsledná ochrana kůže před slunečním zářením.
• Jak poznáme, že s našimi znaménky není něco v pořádku - co může být signálem začínajícího nádoru?
Měli bychom zpozornět, když si všimneme na znaménku změnu tvaru, zbarvení, ohraničení nebo rychlého růstu, také znaménka větší než 5 mm by měla být kontrolována. Varovným signálem je krvácení, svědění nebo bolestivost kožního projevu a bývá často příznakem již pokročilého kožního nádoru. Vzhledem k tomu, že jednotlivé zhoubné kožní nádory se mohou projevovat velmi rozdílně, je důležité pravidelně absolvovat preventivní vyšetření znamének u specialisty - dermatologa.
• Jak často bychom si měli nechávat znaménka vyšetřit?
Každý ve věku nad 18 let má ze zákona nárok v rámci celkového preventivního vyšetření i na onkologicko - preventivní vyšetření znamének jednou za 2 roky, i když vhodnější je nechat si znaménka zkontrolovat každý rok a to i dětem, u rizikových osob i dvakrát ročně. Rizikové osoby jsou už zmínění lidé se světlým typem kůže, ti kteří mají v přímé rodině někoho se zhoubným kožním nádorem, často se opalují nebo pobývali delší dobu v tropických oblastech a také všichni s již zjištěným a vyléčeným kožním nádorem v minulosti (např. u melanomu je až 10 krát vyšší riziko vzniku dalšího melanomu).
• Kolik lidí ročně se setká s diagnózou zhoubný kožní nádor, jaké procento z nich se vyléčí?
Nejčastější u nás jsou bazaliomy, přibližně přes 20 nových případu na 100 000 obyvatel, ve slunečních zemích je to asi 5 krát více. Výskyt maligního melanomu se udává kolem 15 nových případu na 100 000 ročně a každým rokem počet narůstá (pro srovnání v roce 1970 to byli asi 3 hlášené případy na 100 000). Spinaliom postihuje kolem 11 osob ze 100 000 ročně. Pro léčbu je nejdůležitější včasné zachycení a chirurgické odstranění zhoubného kožního nádoru. Jestliže se povede podchytit nádor ve velmi raném stadiu, kdy nestihne založit metastázy, muže být vyléčení téměř stoprocentní i u jinak velmi zhoubného melanomu. 5) Občas se říká, že rakovina kůže je nejlépe "vyléčitelným" typem rakoviny. Je to pravda, a pokud ano, proč tomu tak je? Tento výrok je zřejmě založený na faktu, že kožní nádory jsou vzhledem ke své lokalizaci dobře přístupné pozorování každému z nás a proto si můžeme dřív všimnout změnu znaménka či jiného kožního projevu. A jak už jsme zmínili, pouze včas zjištěný a odstraněný zhoubný kožní nádor muže být vyléčitelný.

MUDr. Lucia Mansfeldová

link

Krevní tlak (TK) je tlak, kterým působí krev na stěnu cévy, kterou protéká. Je vytvářen působením srdce jako krevní pumpy. Běžně se tlakem míní hodnota tepenná, měřená v oblasti paže nebo předloktí. Tlak se mění v závislosti na čase. Nejvyšší hodnota je naměřena v období kontrakce levé srdeční komory (systolický tlak) a nejnižší hodnoty jsou ve fázi plnění srdečních komor (diastolický tlak). Tlak během dne běžně kolísá, např. v závislosti na fyzické aktivitě, emocích nebo i příjmu jídla.

Tlak je možno měřit doma nejlépe pomocí digitálního tlakoměru, přesnější jsou přístroje s manžetou, která se přikládá na horní část předloktí. Normální hodnoty TK jsou méně než 140/85 torrů. S věkem TK obvykle stoupá a lidé nad 50 let ho mají v 50% zvýšený. Vysoký krevní tlak, je nebezpečným faktorem pro nemoci oběhového systému. Hlavním jeho rizikem je skutečnost, že je často nepoznán. Mladí lidé mohou mít hypertenzi při tzv. hyperkinetické cirkulaci, kdy je v těle nadbytek katecholaminů. K normalizaci dostačuje lék, který urychlenou srdeční akcí zpomalí (betalyticum). Závažnější jsou stavy, kdy je např. zúžená ledvinná tepna a omezený průtok krve ledvinou vede k tzv. renovaskulární hypertenzi, při které je zvýšen především diastolický tlak. U starších lidí velké tepny ztrácejí svou pružnost a při zvýšeném proudu krve se hůře rozpínají. Jedná se o systolickou hypertenzi ze „ztráty pružníku“. Tato hypertenze je medikamentosně špatně ovlivnitelná. Jen velmi malá část lidí má vysoký TK při endokrinním onemocnění,kdy je porucha tvorby hormonů v nadledvinách. V naprosté většině je však příčina hypertenze multifaktoriální, při které se uplatňuje nezdravý životní styl a dietní chyby s příjmem vysokokalorické stravy, která obsahuje nadbytek kuchyňské soli. Především v prevenci hypertenze může člověk udělat hodně sám. Znamená to nekouřit, kontrolovat hmotnost, vhodně se stravovat, omezit v jídelníčku sůl a zvýšit fyzickou aktivitu.

Menší část zvláště mladých lidí má krevní tlak nízký. Je to tehdy, když jsou hodnoty TK krve dlouhodobě pod 100/65 torrů. Průvodním jevem nízkého tlaku jsou závratě (mohou být ale stejně při TK vysokém), pocení a sklon k mdlobám, zvláště při sníženém příjmu tekutin a dlouhém stání. Nižší hodnoty TK u jinak zdravých lidí obvykle nemají jiná rizika. Nežádoucím poklesům lze zabránit dobrým pitným režimem, vyšším příjmem kuchyňské soli ve stravě a rovněž nápoji s obsahem kofeinu. doc.

MUDr. Jan Kábrt, CSC.

link

• Pro koho je očkování proti klíšťové encefalitidě nejdůležitější?
Protože Česká republika leží v nejrizikovějším pásmu výskytu klíšťat často infikovaných virem klíšťové meningoencefalitidy, je očkování proti klíšťové encefalitidě vhodné pro kohokoli žijícího na jejím území. Tímto očkováním lze chránit již děti – oproti původním doporučením – starší 1 roku a dospělé osoby. Ukazuje se, že ve srovnání se sousedními státy / např. Rakousko / se nejméně nechávají očkovat čeští senioři (méně než 10% věkové kategorie 60+). Přitom právě pro ně bývá toto onemocnění leckdy fatální. Obecně lze doporučit toto očkování komukoli a naléhavě ho lze doporučit všem, kteří žijí v regionech s největším výskytem klíšťat infikovaných tímto virem (zejména jižní Čechy nebo jižní Morava). Zde je nutno připomenout fakt, že ve srovnání s předchozími léty, kdy rozšíření infikovaných klíšťat se pohybovalo zejména v nížinných oblastech kolem řek a v listnatých lesích do cca 700 m nad mořem, se v současné době rozšířil výskyt těchto klíšťat prakticky do všech oblastí České republiky včetně horských oblastí. Často se stává, že rodiče myslí na své děti, které nechávají proti klíšťové encefalitidě očkovat. Bohužel však sami rodiče zapomínají na to, že jsou to právě oni, kteří jsou vystaveni zvýšenému riziku komplikací a následkům tohoto onemocnění.
• A kdy tedy proti klíšťové encefalitidě očkovat?
Proti klíšťové encefalitidě lze očkovat již celoročně. Ještě v 90. letech u nás převládal názor, že očkování může vést v době sezónního výskytu klíšťat (tj. v období teplých měsíců) ke zhoršení vývoje onemocnění, dojde-li k přisátí infikovaného klíštěte. Tento názor, který odpovídal opatrnému postoji vůči nově zaváděnému očkování, se však nepotvrdil, a tak v současné době není žádné sezónní omezení pro zahájení tohoto očkování. I tak zůstává hlavní doporučení zahájit očkování v době chladných měsíců (zimní období) tak, aby se ochrana vytvořila ještě dříve, než dojde k sezóně zvýšeného množství klíšťat. Již první dvě dávky chrání většinu (až 95% takto očkovaných osob). První dvě dávky vakcíny zajistí ochranu přetrvávající minimálně 12 měsíců, což je dostatečné pro první sezónu klíšťat po očkování těmito dvěma dávkami.
• Tak – a jaké schéma očkování tedy použít?
Standardní schéma očkování - tzv. „ pomalé“ je, že druhá dávka se podává 1-3 měsíce po podání první dávky a třetí dávka 5-12 měsíců (vakcína FSME-immun) nebo 9-12 měsíců (vakcína Encepur) po podání druhé dávky. Pro očkování vakcínou FSME-Immun nebo Encepur existuje i tzv. zrychlené schéma, kdy druhá dávka se může podat již 14 dní po podání první dávky a třetí dávka v souladu s konvenčním schématem. Vakcínou Encepur lze očkovat za pomocí tzv. zkráceného schématu, tj. v 0., 7. a 21. den. I toto schéma se dokončí podáním 4. dávky 12-18 měsíců po podání 3. dávky.
• A na kolik nás přijde jistota, že neskončíme s meningoencefalitidou na infekční klinice ?
Cena jedné dávky vakcíny se pohybuje v rozmezí 400-500,- Kč v závislosti na typu komerční vakcíny a formě vakcíny.V našem zařízení si při aplikaci nepřirážíme žádné „manipulační doplatky„ za aplikaci a organizaci očkování, cena odpovídá nákupní ceně od nejlevnějšího akreditovaného dodavatele vakcin na českém trhu.
• Kolik je na českém trhu k dispozici spolehlivých vakcín a lze případně k očkování použít obě dostupné vakcíny?
Očkovat lze jakoukoli z komerčních vakcín, které jsou u nás k dispozici, tj. FSME-Immun nebo Encepur. Doporučení výrobce je použít pouze jeden typ komerční vakcíny k dosažení kompletního očkování. Samozřejmě v případě nouze, tj. když jedna komerční vakcína na trhu schází a hrozilo by selhání ochrany očkování z důvodu nedostatečného očkování, pak je možné dokončit očkování druhou komerční vakcínou. Obě vakcíny totiž vyvolávají kvalitativně shodné protilátky, což zajišťuje jejich kompatibilitu (či záměnu). Přesto je na místě upozornit, že by k takovémuto očkování nemělo běžně docházet, neboť míra garantovatelné ochrany výrobcem vakcíny se ztrácí.
• A co v případě že promeškáme aplikaci druhé nebo posilovací třetí vakcíny?
Pokud očkování bylo provedeno vakcínou FSME-Immun, pak existuje dostatek kvalitních klinických údajů, které vedou k následujícímu postupu: - Promešká-li se termín druhé dávky, lze ji podat kdykoli do 1 roku po podání první dávky, aniž by bylo třeba sérologicky ověřit hladinu protilátek nebo očkování zahajovat od počátku. Je-li termín však delší, pak se buď zahajuje od počátku nebo se sérologicky ověří hladina protilátek. - Promešká-li se termín třetí dávky či posilující dávky, pak lze podat příslušnou dávku nejpozději 10 let od předešlé dávky, aniž by bylo třeba sérologicky ověřit hladinu protilátek nebo očkování zahajovat od počátku či opakovat poslední dávku. Je-li termín však delší, pak se sérologicky ověří hladina protilátek anebo se zahajuje od počátku. Byla-li však použita k očkování vakcína Encepur, pak se v případě promeškání jakéhokoli termínu řádného očkování musí sérologicky ověřit hladina protilátek a podle výsledku se buď očkování opakuje nebo se v něm pokračuje.
• Jak dlouho přetrvává ochrana po tomto očkování, a kdy se provádí přeočkování?
Minimální ochrana po kompletním a řádném očkování přetrvává minimálně po dobu 3-5 let, tj. přeočkování by se mělo provádět každé 3 roky, případně 5 let. Klinické údaje očkování vakcínou FSME-Immun i Encepur prokázaly i delší dobu ochrany, a tak výrobci umožnili provádět každé další přeočkování (kromě prvního) v 5letých intervalech. Vzhledem k tomu, že osoby starší 50 nebo 60 let mohou mít již "unavený" imunitní systém, výrobce vakcíny Encepur doporučuje provádět posilující očkování (přeočkování) osob starších 50 let každé 3 roky a stejně jako vakcíny FSME-Immun u osob starších 60 let.
• A co když nás kousne klíště - má smysl očkování, dojde-li k přisátí klíštěte?
Očkování proti klíšťové encefalitidě má výhradně preventivní charakter a nelze ho uplatnit k profylaxi, tj. v případě přisátého klíštěte se očkování odkládá minimálně 30 dní po přisátí. V této době se sleduje zdravotní stav postižené osoby a nedojde-li ke vzniku onemocnění, pak se očkování zahájí nebo se v něm pokračuje. V minulosti existoval k řešení těchto situací specifický imunoglobulin. Ten se však již několik let nevyrábí.
• Jak je to s ochranou po tomto očkování a jak dlouho přetrvává?
Ochrana po očkování nastupuje do 14 dní po očkování. Přetrvává minimálně 3 roky po dokončeném kompletním očkování (3dávkové schéma). Výsledky klinických studií poukazují na relativně dlouhodobé přetrvávání vysokých hladin protilátek u velkého počtu kompletně očkovaných osob (tj. 70-80% očkovanců) po dobu 8-10 let. Přesto je vhodné respektovat jednotlivá doporučení výrobců obou komerčních vakcín tak, aby se většina očkovanců mohla spolehnout na ochranu získanou očkováním proti klíšťové encefalitidě.
• A zcela pochopitelná otázka pečlivých a obezřetných pacientů- resp. klientů - ochrání očkování proti klíšťové encefalitidě spolehlivě?
Toto očkování vyvolává velmi silnou imunitní odpověď. I když patří mezi vysoce ochranná očkování, nelze ho nikdy (podobně jako jakékoli jiné očkování) považovat individuálně za 100% spolehlivé. Jednotlivé případy selhání ochrany po očkování byly vzácně pozorovány u obou komerčních vakcín.
• Jaká hladina protilátek specifických vůči klíšťové encefalitidě se považuje za ochrannou?
V běžné praxi se používá nejčastěji metoda ELISA, bývá tato mez definována výrobcem soupravy takové metody. Zpravidla se hodnoty této protektivní meze protilátek pohybují v rozsahu 100-150 U/ml. Jsou-li stanovené hladiny nižší, je vhodné očkování doplnit jednou dávkou vakcíny, případně ho opakovat od počátku, bylo-li očkování provedeno před více než 10 lety.
• A je člověk po očkování chráněn na celý život?
Bohužel není, a to platí obecně pro jakékoli infekční onemocnění. Je pravdou, že u některých jedinců může hladina protilátek po prožití infekce (či po očkování) přetrvávat po mnoho desítek let. Jsou však osoby, u nichž tomu tak není. V minulosti nakažená osoba klíšťovou encefalitidou by mohla podstoupit očkování zhruba po 5 letech bez provedení sérologického ověření.
• Je možné očkovávání pro kojící matky? Ovlivňuje toto očkování možnost otěhotnění či vývoj plodu?
Tak jako u jiného očkování výrobci těchto vakcín vysloveně nedoporučují očkovat během těhotenství či kojení, ale ne z důvodu známého rizika pro těhotnou ženu a plod či kojící matku a novorozence. Klinické údaje takového očkování schází nebo jsou nekompletní. Ze sledování situací, kdy byla očkována těhotná žena či kojící matka, nebyl nikdy pozorován vliv na vývoj těhotenství a plodu, či na kojení a kojené dítěte. Přesto tedy výrobci nechávají na individuálním posouzení lékaře, který spíše podle anamnézy a aktuálního zdravotního stavu může lépe odhadnout prospěch a riziko takového očkování. V žádném případě toto očkování neovlivňuje možnost početí a je tak možné otěhotnět bezprostředně po očkování.
• Existuje nějaký rozdíl mezi dostupnými komerčními vakcínami?
Obě dvě komerční vakcíny dostupné u nás, tj. FSME-immun a Encepur, jsou srovnatelně účinné a bezpečné. Dnes tradiční, starší vakcína FSME-Immun je vybavena důkladnějšími klinickými údaji než mladší vakcína Encepur. V důsledku toho je očkování vakcínou FSME-Immun ekonomičtější (až 5letá platnost doby ochrany po očkování, zrychlené schéma očkování s pouhými 2 dávkami vakcíny, spolehlivější ochrana u osob starších 60 let bez nutnosti sérologického ověření).
• Chrání toto očkování vůči klíšťové encefalitidě i v jiných světadílech?
Klíšťová encefalitida se celosvětově vyskytuje v pásmu zasahujícího střední část Evropy až přímořské východoasijské oblasti Pacifického oceánu včetně části Japonska. Dodnes jsou známé pouze její tři podtypy, tzv. západní podtyp (W-TBEV), který se vyskytuje výhradně v evropských oblastech, východní podtyp (FE-TBEV) a sibiřský podtyp, které se objevují v evropské části Ruska a na Dálném Východě (Rusko, Čína, Japonsko). Hlavním vektorem západní klíšťové encefalitidy (někdy označované též jako středoevropské) je klíště obecné (Ixodidae ricinus). Naopak východní a sibiřský podtyp klíšťové encefalitidy je přenášen klíštětem Ixodidae persulcatus. I když není očkování proti klíšťové encefalitidě doporučováno pro získání ochrany vůči jiným flavivirům, je schopné vyvolat plnohodnotnou ochranu nejen vůči klíšťové encefalitidě západního subtypu, ale i východního nebo sibiřského subtypu, jak prokázaly studie zkřížené protektivita na myších.

link

Hormonální antikoncepce je nejoblíbenější metodou ochrany před nechtěným početím. „U nás ženy zatím stále nejčastěji užívají antikoncepční tablety, tzv. perorální kombinovanou antikoncepci (perorální proto, že se užívají ústně; kombinovaná vzhledem k tomu, že obsahuje dva typy hormonu – estrogen a gestagen). Je to dáno tím, že v povědomí žen má dlouhou tradici a bývá cenově výhodnější,“ vysvětluje gynekolog Programu H plus Jan Lacheta.

Současné pilulky jsou podle MUDr. Lachety pro ženy velice šetrné. „Za největší pozitivní změnu posledních let pokládám to, že došlo u perorální kombinované antikoncepce k výraznému poklesu dávky estrogenu, což má za následek minimalizaci nežádoucích účinků a větší bezpečnost pro uživatelky, především výrazné snížení rizika vzniku trombózy a plicní embolie. Jako přínosný vidím také vývoj nového nitroděložního tělíska, které na rozdíl od původních typů obsahuje hormon gestagen a používá se nejenom jako antikoncepce, ale i jako léčba poruch menstruace,“ rekapituluje MUDr. Lacheta a přidává i další novinky v oblasti antikoncepce: „Poměrně novým, stále populárnějším trendem jsou antikoncepční náplasti, které se přikládají každý týden na kůži a jednou za měsíc se vynechávají. Další možností je třítýdenní vaginální kroužek s hormonálním účinkem, který si žena k děložnímu čípku zavádí sama. Kroužek nijak nebrání hodnotnému sexuálnímu styku.“ Tyto tzv. parenterální preparáty ocení ženy, které z nějakých důvodů nechtějí užívat antikoncepci denně.

Nabídka je opravdu velká, gynekolog by měl ženě fundovaně poradit, jaká ochrana je pro ni nejvhodnější. Podle MUDr. Lachety už vzhledem k nízkým dávkám hormonů v preparátech není nutné dříve běžné odebírání jaterních testů při předepisování antikoncepce, samozřejmě pokud nemá dotyčná žena s játry potíže. Pro vypsání pilulek nyní stačí pečlivá osobní i rodinná anamnéza a změření tlaku. Ženy, které mají neléčený nebo nedostatečně léčený vysoký krevní tlak, by neměly dostat antikoncepční pilulky.

Obecně lze ženám, které ještě nerodily, doporučit již zmiňovanou klasickou perorální kombinovanou antikoncepci. Té by se naopak měly vyhnout silné kuřačky (více než 15 cigaret denně), kterým je více než 35 let, a to z důvodu vyššího rizika vzniku trombózy (krevní sraženiny). Pro tuto skupinu žen je nejvhodnější nitroděložní tělísko (ideálně s hormonem gestagenem) nebo gestagenní antikoncepce. Po tabletách, které neobsahují hormon estrogen, by měly sáhnout i kojící ženy po porodu. Alternativou je zavedení nitroděložního tělíska po šestinedělí. Pokud žena už nekojí, může pokračovat v gestagenní antikoncepci nebo přejít na kombinovanou antikoncepci. A jaká antikoncepce je ideální pro ženy, které nechtějí otěhotnění příliš dlouhou odkládat? „Doporučil bych klasickou perorální kombinovanou antikoncepci. Po vysazení je ve většině případů plodnost ihned obnovena, k ovulaci zpravidla dochází hned v prvním cyklu, nejpozději do 3 měsíců. Nutnost očišťování těla od hormonů před otěhotněním je naprostý mýtus a nemá žádný racionální základ,“ odpovídá

MUDr. Jan Lacheta.

link

Přestup z uzavřenějšího prostředí rodiny do většího kolektivu, ať už jde o první třídu nebo mateřskou školu, bývá považován za jedno z rizikových období v životě dítěte. „Často není problém jen v tom, jak tuto změnu ponese dítě, ale také, jak ji zvládnou rodiče, kteří své obavy, například jak jejich potomek uspěje v kolektivu, následně na dítě přenesou,“ potvrzuje zkušená dětská psycholožka Programu H plus PhDr. Jana Procházková.

První třída přitom zásadním způsobem ovlivňuje vztah dítěte k celému školskému procesu. Jak jej tedy správně připravit? „Důležité je dítě před nástupem do školy nestrašit, co všechno bude muset zvládnout, ani jej příliš nepřeceňovat větami typu: Neboj, stejně budeš ze všech nejlepší…. Zkrátka, aby nenastupovalo do kolektivu s nereálnými představami. Pozitivní roli v tomto období sehrává školka. Děti, které nechodí pravidelně do školky, mají handicap – neznají vnější svět, nejsou zvyklé na jiný řád a jiné autority než z rodiny, pravidelný kontakt s vrstevníky, na to, že musí vycházet s někým cizím. Tyhle sociální návyky nezískají v rodině, mezi sourozenci, to je jiný vztah,“ upozorňuje PhDr. Jana Procházková.

Rodiče mohou dítěti vstup do vzdělávacího systému usnadnit nebo naopak zkomplikovat i tím, jakou mu vyberou školu. Doktorka Procházková radí nepodlehnout nabídkám, kterými se školy snaží přitáhnout nové žáky, aby pak dítě nemuselo každý den vstávat v šest ráno a dojíždět hodiny do vzdálené školy jen proto, že je tam větší nabídka kroužků nebo výuka angličtiny už od první třídy. „Podle mých zkušeností se děti do 3. třídy, odkdy je angličtina už povinná, nenaučí nic jiného než slovíčka, takže jde spíše o lákadlo pro rodiče. Pokud rodiče mohou vybírat, nechť volí podle toho, jaké má zájmy a schopnosti jejich dítě, ne podle sebe. A především podle toho, jací jsou na škole učitelé. Právě pan učitel, paní učitelka jsou v tomto věku pro dítě nejvyšší autoritou, jsou-li kvalitní, dokáží děti motivovat, pomoci začlenit se do kolektivu, upevňovat vztahy mezi dětmi, což je v především v první třídě důležité.“

Varovnými příznaky, že dítě přes veškerou snahu učitelů i rodičů adaptaci na školní prostředí nezvládá, mohou být změny v jeho chování, noční děsy a vlastně jakékoliv psychosomatické příznaky – bolest hlavy, břicha, zvracení, teploty bez jiné příčiny. V takovém případě je zapotřebí vyhledat odborníka, dětského psychologa. Příčinou problémů může být i to, že někteří rodiče nerespektují názor odborníků a do první třídy pošlou i dítě, kterému byl doporučen odklad školní docházky. „Rodiče by měli zapomenout na vlastní ambice a neklást na dítě přehnané nároky. Pokud lékař nebo psycholog doporučí, že je lepší nástup do kolektivu odsunout, je dobré poslechnout a dítě zbytečně nefrustrovat,“ zdůrazňuje PhDr. Jana Procházková. S tím jednoznačně souhlasí i logopedka Programu H plus MUDr. Dana Kutálková. „Může se stát, že dítě narozené v červnu se ve třídě potká se spolužáky narozenými v únoru, kteří jdou do školy po ročním odkladu, je to věkový rozdíl 16 měsíců… Mladší dítě pak má i při lepším intelektu výrazně horší podmínky pro úspěšnost. Nástup do školy v každém případě znamená velkou změnu způsobu života i nároků na dítě, proto by mělo být připravené. Například špatná výslovnost může komplikovat vztahy v kolektivu, být zdrojem posměchu, mindráků, stresu i chyb v psaní, protože dítě píše tak, jak si diktuje. Malá slovní zásoba, slabé vyjadřování zase omezuje možnost uplatnit to, co dítě ví. Pozor je třeba dát i na riziko zhoršení koktavosti spojené se začátkem školní docházky.“

link

Výživa, kterou dítě dostává v prvních měsících života, do značné míry ovlivňuje jeho budoucí zdravotní kondici. V posledních letech bylo maminkám všeobecně doporučováno výlučné kojení prvních šest měsíců a následné postupné zavádění příkrmů. Nyní však odborníci přicházejí s novými, pro leckoho možná překvapivými, zjištěními. Zavedení nemléčných porcí před šestým měsícem života dítěte nezvyšuje významně riziko infekcí, právě naopak – může snížit riziko výskytu potravinových alergií, anemie a celiakie. Pokud mamince slábne laktace, měla by začít výživu podávat od 17. týdne, obavy, že by dítě při dokrmování z lahvičky odmítalo sát z prsu, jsou neopodstatněné. V případě, že se z nejrůznějších příčin kojení nedaří, je to důvod k zavedení náhradní mléčné stravy již v prvních třech měsících života, nemléčné porce jsou pak přidávány v období mezi 17. – 26. týdnem (včetně libového masa jako optimálního zdroje železa).

„Součástí kojenecké výživy je i zavedení potravin obsahujících lepek, je vhodné je poprvé podat v době, kdy je dítě ještě kojeno. Odkládání zavedení lepku nemá podle současných znalostí ochranný efekt vůči rozvoji celiakie,“ zdůrazňuje předseda Pracovní skupiny pro dětskou gastroenterologii a výživu České pediatrické společnosti MUDr. Pavel Frühauf, CSc., primář Kliniky dětského a dorostového lékařství 1. LF UK a VFN Praha, gastroenterolog pediatrické části soukromé kliniky Program H plus a definuje důležitá doporučení z hlediska prevence alergií: Výlučně kojit po dobu minimálně 4 měsíců s pokračováním kojení do 6ti měsíců. Nevystavovat dítě před i po narození kontaktu s tabákovým kouřem. Zavést nemléčnou kojeneckou výživu mezi 4. – 6. měsícem věku. Ovšem dispozice ke všem alergiím jsou dědičné, takže děti s pozitivní rodinnou anamnézou alergie jsou každopádně vystaveny zvýšenému riziku. „Nová zjištění nijak nezpochybňují význam kojení, není důvod, aby kojenec nedostával mléčné porce ve formě kojení, pokud je to možné, i po prvním půlroce věku,“ uzavírá MUDr. Pavel Frühauf, CSc.

link

Migréna – její projevy a možnosti léčby Bolest hlavy patří k nejčastějším obtížím, se kterými se lidé vydávají k lékaři. Může jít o dozvuk probdělé noci, ale i příznak závažného onemocnění, proto je dobré ji nepodceňovat. Zpravidla máme tendenci bolest hlavy laicky diagnostikovat obecným konstatováním, že nás trápí migréna. Ale je to tak správně? Jak je to s migrénou doopravdy?  

„Migréna je přesně definované chronické onemocnění, které se projevuje opakovanými záchvaty bolestí hlavy střední až kruté intenzity, pulzujícího charakteru, lokalizované většinou na jedné polovině hlavy, nejčastěji za okem. Trvá většinou 4 - 72 hodin,“ odpovídá zkušená neuroložka Programu H plus MUDr. Markéta Grünermelová a pokračuje: „Záchvat migrény ale není jen záchvat bolesti. Jde o komplexní děj, kterému někdy předcházejí zvláštní, nespecifické pocity nazývané prodromy. Dávají nemocnému signál, že nejspíše v následujících 24 hodinách dojde k rozvoji záchvatu. Prodromy se mohou projevovat pocity únavy, malátnosti, někdy neurčitým tlakem v hlavě. Asi 15-18 % pacientů má tzv. auru, která se projevuje neostrým viděním, výpady částí zorného pole, záblesky, jiskřením před očima. Ke vzácnějším typům aury patří jednostranné brnění nebo snížení citlivosti, pocity tuhnutí, někdy jednostranná porucha hybnosti, porucha řeči, kdy se pacient nedokáže vyjádřit tak, jak by chtěl, porucha rovnováhy či závratě. Často se s narůstající bolestí objevuje pocit na zvracení, někdy i zvracení, světloplachost, přecitlivělost na hluk, pachy. Migréna většinou znemožňuje vykonávání běžných činností. Mezi jednotlivými záchvaty je pacient zcela zdráv.“V České republice migrénou trpí téměř milion lidí, postihuje dvakrát až třikrát častěji ženy než muže. První záchvat se dostavuje zpravidla už v dětství, nejintenzivnější výskyt je mezi 25. a 45. rokem věku. Příčiny vzniku migrény odborníci dosud do všech podrobností neobjasnili, předpokládají však určitou genetickou predispozici. Takže, co dělat, když se záchvat migrény měsíc co měsíc nebo i týden co týden opakuje? Doktorka Markéta Grünermelová zdůrazňuje, že předpokladem účinné léčby je správná diagnostika. Podle ní někdy stačí úprava životního stylu a vyloučení spouštěčů, které záchvat vyvolávají. Těmi mohou být např. stres doma i v zaměstnání, změny tlaku, meteorologické vlivy, nedostatek či nadbytek spánku, kouření, alkohol, únava, fyzická zátěž i hormonální změny během menstruačního cyklu, pokles hladiny cukru v krvi apod. „Ve většině případů se ale nevyhneme medikamentům. Tzv. akutní léčba směřuje k rychlému utlumení bolesti, zasahuje do již probíhajícího záchvatu. Na lehčí formu zpravidla stačí běžná analgetika, léky proti bolesti. Jejich příliš časté užívání ovšem může vést k návyku a k rozvoji chronických každodenních bolestí hlavy. U těžkých záchvatů jsou účinné léky ze skupiny tzv. triptanů, které uleví migrenózním bolestem, ale nezmírní bolesti jiného původu. Znamenají výrazný posun v léčbě akutního záchvatu. Tam, kde je počet záchvatů vyšší než 3-4x do měsíce nebo tam, kde je akutní léčba neúčinná, se nevyhneme nasazení léčby preventivní. Cílem je redukce počtu i intenzity záchvatů alespoň o 50 %. Pro pacienta to znamená každodenní užívání léků, což vyžaduje trpělivost i určitou ukázněnost. K dispozici máme léky různých skupin: betablokátory, antidepresiva, antiepileptika, léky obsahující magnézium či extrakt z gingko biloby. Účinnost léčby hodnotíme nejdříve po dvou měsících,“ uzavírá MUDr. Markéta Grünermelová.

Migréna je typická civilizační choroba, neznamená přímé ohrožení života, ale dokáže vydatně potrápit. Lékaři ji zatím nedokáží vyléčit, ale s pomocí léků s ní můžeme účinně bojovat.

link

Zhruba u půl milionu žen ročně je ve světě diagnostikován zhoubný nádor děložního čípku, v ČR jde přibližně o 1 000 žen, z toho 400 ročně zemře. Tato rakovina je způsobena infekcí lidskými papilomaviry (HPV – Human Papilloma Virus), nejčastěji přenosnou pohlavní nákazou. Existuje více než 100 typů tohoto viru, můžeme je rozdělit do dvou základních skupin: Viry nízkého rizika LR – low risk (vyvolávají benigní onemocnění, např. bradavice, kondylomata) a viry vysokého rizika HR – high risk (způsobují přednádorové a nádorové změny děložního čípku). Riziko rozvoje zhoubného nádoru děložního čípku pro ženu HPV pozitivní oproti ženě negativní je 200-400x vyšší (pro srovnání, riziko rozvoje karcinomu plic je u kuřáků 8x vyšší než u nekuřáků). Je tedy zřejmé, že vznik zhoubného nádoru děložního čípku je téměř nemožný bez přítomnosti papilomaviru. Přibližně 80% žen se někdy v průběhu života s tímto virem setkalo, nejčastěji záhy po zahájení pohlavního života. Imunitní systém však reaguje na přítomnost viru a infekci likviduje. Ve věku nad 35 let zůstává pouze 3 % žen pozitivních pro HR-HPV. A právě dlouhodobé přetrvávání viru ve tkání děložního čípku a neschopnost imunitního systému tuto nákazu úspěšně eliminovat je příčinou vzniku nejprve přednádorových změn (tzv. prekancerózy, resp. dysplázie mírného, středního a těžkého stupně) a později invazivního zhoubného nádoru.

Nejúčinnějším nástrojem v boji proti rakovině děložního čípku je vakcína. Ta obsahuje bílkoviny, které jsou za normálních okolností přítomny v obalu viru (očkovací látka neobsahuje DNA, tudíž není infekční). Když je imunitní systém ženy vystaven těmto proteinům, vzniká silná odpověď s tvorbou neutralizačních protilátek. Pokud se tedy očkovaná žena setká v budoucnosti s HPV, je virus efektivně likvidován protilátkami vzniklými vakcinací.

K dispozici jsou nyní dvě očkovací látky: Bivalentní (působí proti dvěma HR typům viru: 16 a 18) a kvadrivalentní (kromě typů 16 a 18 má efekt i proti LR typům viru 6 a 11 – ty způsobují vznik nezhoubných bradavic zevního genitálu, tzv. kondylomat). Jejích účinnost v prevenci proti typům 16 a 18 je 100 %, tzn., že ve svém účinku by mohly snižovat riziko pro vznik rakoviny děložního čípku o 70 %, právě těch, které padají na úkor typů 16 a 18. Aby byl efekt očkování maximální, je třeba vakcinaci provést ještě před zahájením pohlavního života, kolem 13 let. Zhodnocení účinnosti očkování u žen pohlavně aktivních je spíše otázkou budoucího vývoje (výrobce bivalentní vakcíny uvádí účinnost u žen mezi 15 – 25 lety, u kvadrivalentní je mezi 16 – 45 lety). Obě očkovací látky se aplikují ve třech dávkách nitrosvalově (do ramena) v následujícím schématu: 1. dávka, za jeden, resp. dva měsíce (podle typu vakcíny) 2. dávka, za 6 měsíců od první dávky 3. dávka.

V tuto chvíli nejsou vakcíny hrazeny z peněz veřejného zdravotního pojištění. Nicméně poslední zprávy z parlamentu potvrzují politickou shodu i vůli prosadit plošné očkování. Na konci srpna 2011 dolní sněmovna schválila zákon o veřejném zdraví, ve kterém je odstavec věnovaný tomuto očkování. Podle něj by měly mít dívky ve věku 14 let (tj. po završení 13. Roku, před završením 14. roku) hrazeno HPV očkování zdravotní pojišťovnou v maximální výši nejekonomičtější dostupné vakcíny. Je více než jisté, že bivalentní vakcína bude levnější (a tedy plně hrazena), zatímco kvadrivalentní bude „s doplatkem“, neboť má větší rozsah ochrany. Pro ostatní věkové skupiny zůstane očkování v kategorii za vlastní úhradu.

MUDr. Jan Lacheta

link

Statistiky říkají, že příznaky deprese se „nejlépe“ a nejrazantněji rozvíjejí v listopadu. Příčinou je souběh více faktorů, hlavní jsou přírodní, dané sezonou (rapidní úbytek denního světla a venkovní teploty) a sociální (nával pracovních a společenských úkolů souvisejících s koncem roku, cíle diktované společností nejsme schopni jako jedinci splnit a máme proto pocit selhání). Můžeme se bránit různými prostředky, odbornými i domácími, s větším či menším individuálním efektem…
Odbornou péči v rozsahu svého oboru zajistí psycholog nebo psychiatr (ten na rozdíl od psychologa může předepisovat vhodné léky), v lehčích případech postačí péče praktického či rodinného lékaře nebo internisty (lékaři - optimisté uvádějí, že 15 % pacientů interní ordinace patří vlastně psychiatrovi, pesimisté tvrdí, že i přes 30 %). V případě obavy z postižení rozmanitými příznaky deprese je dobré zajít za svým lékařem, který může poradit různé triky týkající se způsobu života, případně předepsat jednodušší léky, nebo doporučit konzultaci specialistou.
Uvedu zde některá režimní opatření (zjistíte, že je vlastně znáte), jež může zkusit každý. Používám je v radách jak svým pacientům, tak příbuzným a přátelům, a ovšemže i sama na sobě a své rodině… Ráno hned po probuzení si pořádně, naplno sviťte všude, kde se pohybujete. Pořiďte si domů světelné zdroje s denním spektrem nebo do žluta; léčba depresí je úspěšně doplňována fototerapií, dokonce existují speciální lampy se svítivostí až 10 000 luxů a jako novinka LED přenosná lampa v barvě letní oblohy vhodná do práce.
Snídejte. Nejlepší jsou potraviny obsahující prekursory serotoninu – banán, kakao, čokoláda – například banán pokrájený na kolečka, posypaný pravým kakaem, müsli s banánem, jogurtem a ořechy, jako nápoj teplé kakao nebo čokoláda – tyhle nápoje by mohly stačit tomu, jehož žaludek ještě spí… Jezte více ryb, výzkumy potvrdily, že omega-3 mastné kyseliny, obsažené hlavně v tučnějších rybách, omezují příznaky deprese. Pokud budete jíst aspoň trochu pravidelně a kvalitní potravu, vyhnete se zhoršením a výkyvům nálady způsobeným vynecháváním jídel.
Choďte pěšky. Lze tak pojmout i část cesty do práce, také večerní procházky mají svůj půvab, leccos si můžete promyslet, se „spoluchodcem“ i prohovořit, a tak si vyčistit hlavu. Podle posledních studií již 20 minut i mírné fyzické aktivity denně vám pomůže vylepšit náladu a celkový psychický stav. Dlouhodobé pravidelné cvičení může zabránit opakovaným depresím (říká se tomu závislost na endorfinech).
V práci si sviťte také poctivě, a pokud nutně potřebujete pauzu, udělejte si ji – nepřepínejte se, výkonnější nebudete, naopak! Snažte se rozpoznat stresové signály (podráždění, žaludeční a střevní obtíže, bolesti v zádech, poruchy paměťových funkcí) a zpomalte, identifikujte zdroje vašeho stresu či deprese a snažte se jim vyhnout či je odstranit.
Důležitý je kvalitní spánek. Obvyklý průměr je 7 hodin, individuální rozptyl je ale značný. Mějte pohodlnou postel dostatečných rozměrů, zútulněnou čímkoli, co se vám zamlouvá, což platí i pro to, co má být po ruce, jako stolek a lampa. Pořiďte si vyhovující polštářek, to je někdy těžké, ale vyplatí se najít svůj ideál. Choďte spát každý den pokud možno ve stejnou hodinu. Večer si dejte opět klasické teplé kakao nebo čokoládu a před spaním lze rovněž využít největšího přírodního zdroje melatoninu, iniciátora dobrého spánku – třešní! Lze sníst cokoli z nich vyrobené – jogurt, tvarohový krém či sýr s třešněmi zavařenými, sušenými, kandovanými a... už vás to napadlo? Přeci třešňový likér, šláftruňk (a to tehdy melatonin neznali…) !
Listopad je ale také velkou inspirací svou barevnou škálou: nádherné barvy listí, zralého ovoce a zeleniny, slunce v dramatických oblacích! Teplé barvy listopadu se báječně hodí k zateplení domovů, pracovišť, šatníků a žaludků. Hledejte vhodné objekty a jídla, dají se najít hotové skvosty, třeba ty neuvěřitelné tykvičky nebo dýňová polévka. Můžete je dávat, ale i dostávat. Říká se, že je lepší obdarovávat, ale důležité je i dostávat. Obzvláště pokud se noříte do beznadějných mlh deprese.

MUDr. Kateřina Bičíková

link

Častým problémem dnešních dnů jsou deprese a pocity úzkosti. Mají různé podoby a příznaky. Může se jednat o pocity strachu z něčeho, co je těžce definováno nebo neexistuje. Pokud k obavám není žádný srozumitelný důvod, jde o chorobný stav. Deprese se projevuje poruchou nálady. Člověk se cítí smutný a osamocený, stále unavený, zhoršuje se soustředění, snižuje sebedůvěra a reakce na radostné podněty, myšlení se zpomaluje. Deprese omezují aktivitu a kvalitu života těch, kteří jimi trpí. Závažná je kombinace úzkosti a deprese, přičemž deprese není totéž co smutek. K nejčastějším potížím úzkostného pacienta patří poruchy spánku a onemocnění tělních systémů, což se označuje jako psychosomatická choroba. Často není jednoduché toto onemocnění odlišit od chorob, které jsou způsobeny strukturálním poškozením orgánů.
V rozvoji depresí hraje velkou roli míra stresu. Stresové působení je široce rozšířené a většina z nás je mu vystavena – jsou to obavy ze situace v rodině, v partnerských vztazích nebo v zaměstnání. Schopnost zvládnout stres je geneticky podmíněná. Velkou roli však hraje životní styl, který jsme si osvojili. Stalo se běžné, že v ekonomicky rozvinutých zemích, mezi které patří i Česká republika, je životní styl velmi nezdravý. Nadměrně kalorická strava s nedostatkem pohybu vede k obezitě s komplikacemi jako je vysoký krevní tlak, cévní onemocnění nebo cukrovka, nedostatek vlákniny ve stravě způsobuje trávicí obtíže. Všechny tyto zdravotní komplikace snižují odolnost vůči stresu a naopak zvyšují pravděpodobnost vzniku depresivního ladění. Deprese je nemoc, která se dá léčit, ale ne vždy léky zabírají. Většina lidí, kteří trpí depresemi nebo užívají antidepresiva, nejsou psychiatričtí pacienti. Jde o lidi, kteří vnímají nežádoucí změnu nálady často jako reakci na podněty z okolí, s nimiž se nedovedou vyrovnat. Zvýšit odolnost k podnětům navozujícím úzkost či depresi lze osvojením zdravějšího životního stylu. Staré latinské přísloví „mens sana in corpore sano“ – ve zdravém těle zdravý duch sice bylo v minulých dobách často zneužito, ale odráží klinickou zkušenost, že vzniku depresí či úzkosti lze předcházet důslednou prevencí vzniku nemocí těla.

Doc. MUDr. Jan Kábrt, CSc

link

Vánoce mohou velmi snadno zhatit celoroční úsilí o dodržování zásad zdravého jídelníčku s optimálně vyváženou skladbou potravin. Je tak lákavé přestat alespoň na pár dní hlídat množství i kalorickou hodnotu jídla na stole, aktivní pohyb vyměnit za polehávání u televizních pohádek, zpříjemnit si sváteční dny svařeným vínem, punčem či vaječným koňakem... Konfrontace vánočních radovánek s osobní váhou pak ovšem bývá nemilosrdná. „Během vánočních svátků obvykle sníme více jídla, než potřebujeme, aniž bychom nadbytek kalorií kompenzovali pohybem. Dochází proto k vzestupu váhy, která se v následujících měsících obtížně snižuje na původní hodnotu,“ potvrzuje vedoucí lékař kliniky Programu H Plus Doc. MUDr. Jan Kábrt, CSc. a připojuje i několik praktických rad a doporučení, jak riziko vánočního přejídání eliminovat:

• Jezte více chodů s malými porcemi.
• Kapr je kvalitní ryba, ve srovnání s ostatními sladkovodními rybami však poměrně kalorická. Méně tučný je candát, pstruh nebo štika, navíc obsahují příznivější poměr bílkovin k tukům. Nejzdravějším způsobem přípravy ryby je vaření v páře. Do vody se přidá kořenová zelenina, koření a lžička octu. Ryba se na 10 – 12 minut položí na rošt, nad vroucí vodu. Takto zhotovené jídlo obsahuje více vitamínů a ryba neztrácí svou přirozenou konsistenci, barvu a chuť.
• Zkuste netradiční, exotická jídla se zeleninou a čerstvým ovocem (např. sushi).
• Vynechejte chipsy, slané oříšky, bramborový salát s majonézou.
• Destiláty a sladká vína nahraďte střiky ze suchého vína. Zdraví prospěšnou alternativou alkoholických nápojů jsou čaje.  Černý čaj obsahuje kofein, což je alkaloid s mírným stimulačním účinkem, který zlepšuje duševní výkonnost, ale může působit agresivněji na náš kardiovaskulární systém.  K pohodě Vánoc se výtečně hodí čaj zelený. Obzvláště příznivé účinky na náš organismus má jasmínový čaj.  Zlepšuje funkci ledvin (brání tvorbě kamenů, zabraňuje zažívacím problémům) a povzbuzuje mozkovou činnost.
• Místo klasické veky použijte celozrnné pečivo nebo pomazánkou ozdobte plátek zeleniny (např. okurku, mrkev).
• Tácek s cukrovím dávejte na stůl jen tehdy, když přijde návštěva nebo jej vyměňte za misku s čerstvým ovocem a zeleninou.
• Naučte se zdvořile odmítnout větší množství nabízeného jídla, hostitelé se určitě neurazí, když jen ochutnáte.
• Najděte si vhodnou fyzickou aktivitu, běžte se projít, sportovat společně s rodinou či přáteli. Pravidelně se važte.
• Nekupujte před Vánoci zbytečně mnoho jídla do zásoby. Raději se vraťte k duchovním  hodnotám vánočních svátků, které rozhodně nespočívají v přejídání a rozdělování drahých dárků.

>>> link

Varixy neboli křečové žíly na nohou. Někdy může jít o snadno přehlédnutelné rozšíření nejužších povrchových žilek, tzv. metličky a síťky. Vedle této formy však existuje i podstatně viditelnější rozšíření a následně i prodloužení povrchových žil dolních končetin, kdy v plně vyvinuté formě je průběh žil klikatý, vytvářejí se typické žilní „uzly“ v oblasti stehna a bérce. Příčinu vzniku varixů, principy léčby a preventivní opatření přibližuje MUDr. Alexandr Kropáč, chirurg Programu H Plus: Žilní systém je tvořen žílami povrchovými, které probíhají v podkoží, a žilami hlubokými, probíhajícími v hloubce mezi svalstvem. Povrchové žíly ústí do hlubokých žil a zároveň existují žilní spojky, tzv. perforátory, jako zkratky mezi hlubokým a povrchovým žilním systémem. Na vnitřní stěně žil jsou chlopně, které brání zpětnému toku krve jak ve směru gravitace, tak zpět z hlubokých žil do žil povrchových. Tlak v žilách je prakticky nulový. Příčinou je průchod skrz kapilární řečiště. Transport krve zpět k srdci je obstaráván kontrakcemi kosterního svalstva. Pokud je žilní stěna oslabená a žilní chlopně správně nefungují, dochází ke zpomalení krevního proudu a eventuelně, při nedostatečnosti chlopní perforátorů, i k obrácení proudu krve z hlubokého žilního systému do povrchových žil. Oslabená stěna povrchových žil není schopna zvýšenému objemu krve odolávat a povrchové žíly se prodlužují a rozšiřují.

V zásadě lze varixy rozdělit do dvou skupin. Primární varixy, kdy oslabení žilní stěny vzniká na podkladě genetické vlohy. Oproti tomu sekundární varixy vznikají v případě oslabení žilní stěny a poškození chlopní na vnitřní stěně žil nějakým patologickým procesem např. zánětem, hormonálním vlivem, překážkou toku krve při hluboké žilní trombose apod. Při vzniku varixů spolupůsobí hydrostatický tlak krve, zejména při dlouhém stání. Pokud nedojde ke komplikacím, působí varixy jen kosmetický problém, to platí především v případě v úvodu zmiňovaných metličkovitých a síťovitých drobných povrchových žilek.

V závažnějších případech se však vlivem stagnace krve dostavují pocity „tíhy“ v postižené končetině, později se tvoří otoky. Zpočátku kolem kotníků, později postihují i bérec. Zhoršená výživa kůže se projevuje jejím ztenčením, ztrátou ochlupení, objevuje se typická hnědavá pigmentace, ekzematosní projevy, eventuální drobná poranění se velmi špatně hojí a může vzniknout až tzv. bércový vřed. Přímé poranění varixu s jeho perforací vede k poměrně značnému krvácení s možnou velkou krevní ztrátou. Další komplikací může být zánět a trombosa povrchových žil s možností přechodu zánětu na stěnu žil hlubokých a jejich následná trombosa. Případné utržení trombu a jeho vmetení do plicní tepny může mít fatální následky. Rizikovým faktorem je v tomto případě zejména těhotenství.

V případě varixů je aplikována léčba konzervativní nebo chirurgická, podle stupně závažnosti. Konzervativní léčba, přesněji řečeno prevence dalšího zhoršení, spočívá v medikamentosní podpoře pevnosti cévní stěny venofarmaky jako je např. Detralex a kompresi elastickou punčochou. Při chirurgické léčbě jsou metličky a síťky vhodné k tzv. sklerotizaci. Jde o zavedení tenké injekční jehličky do průsvitu cévky a vstříknutí roztoku, který vede k poškození výstelky cévky, zánětlivým změnám výstelky s následným ukládáním vaziva do stěny žilky a vzniku neznatelného vazivového pruhu. V případě varixů velkých žil se provádí odstranění buď celých žilních kmenů, nebo jednotlivých změněných žil. Moderní metodou je obliterace žil pomocí radiofrekvenční sondy – zavedení sondy do průsvitu cévy a poškození její výstelky teplem vznikajícím při průchodu vysokofrekvenčních proudů.

Prevencí vzniku varixů, zvláště v případě rodinné zátěže, by mělo být vyvarování se dlouhého stání, popřípadě preventivní užívání venofarmak a elastických kompresních punčoch.

>>> link

Příčiny

Příčin skolióz je řada. Existují skoliózy vrozené, které bývají odhaleny již neonatology v porodnici při pediatrických a eventuelně ortopedických prohlídkách. Jde o skoliózy vysoce rizikové co do zhoršování. Systém tohoto odhalování (depistáže) je léty propracován a troufám si říci, že jsou včas detekovány veškeré pozitivní nálezy i podezření na ně. Příčinou skolióz mohou být také neurologická onemocnění. Proto je zejména v dětském věku kooperace oborů dětská neurologie – ortopedie tak důležitá, v naší zemi, zvláště v některých oblastech, velice dobře funguje. Řada skolióz je tzv. kompenzačních – např. při nestejně dlouhých končetinách. Již odedávna se tradovalo, že při růstu „jedna noha dohání druhou“. To jsou stavy přechodné, s dobrou prognózou. Vídáme však i poruchy aktivity růstových zón dlouhých kostí dolních končetin, to jsou pak diference délek dolních končetin neměnné či s progresí. Existují rozdíly délek po prodělaných úrazech, zánětech kloubních apod. Nejčastější jsou však tzv. idiopatické skoliózy, tedy z neznámé příčiny. Proto se dál budeme věnovat právě jim.

Rizikové skupiny

Nejrizikovější skupinu a také nejčetnější tvoří dívky v tzv. pubertálním růstovém spurtu. Otázkou, proč je tomu tak, se ortopedie trvale zabývá, mnohé z faktorů jsou známé, přesto však problém dosud není zcela vyřešen. Nejčastěji postiženy jsou dívky štíhlé, rizika podporují některá stigmata, jako kožní skvrny barvy bílé kávy aj. Tyto a podobné úkazy podporují neurální teorie, mezi hojně diskutované patří možné disproporce růstu páteře a míchy. Uvažovalo se také, zda nejde o podprahové projevy poliomyelitidy u proočkované populace, v současné době však zastánců této teorie ubývá. Zdá se, že záchytů postupujících skolióz je v současné době více než dříve. Musím zdůraznit slovo „zdá se“. Statistické údaje z první poloviny minulého století nejsou žádné. Lze se však opřít o spekulativní srovnání četnosti vědeckých odborných prací zabývajících se tématikou skolióz tehdy a teď. Kloním se tedy k názoru, že jde o problém trvale významný.

Prevence

Prevencí vrozených vad vůbec (tedy i vrozených skolióz) se zabývá především genetika a pokrok v této vědecké disciplině je evidentní. Pediatři, porodníci a neonatologové provádějí edukaci budoucích matek a těhotných. Vyčleníme-li skoliózy a zohledníme řadu jejich etiologických příčin, jde o preventivní systém jednotlivých oborů (neurologie, pediatrie, psychologie a další). Hovoříme-li však především o nejčastěji se vyskytující skolióze idiopatické, pak nejvýznamnější prevencí je soustavné a cílené vyšetření v jednotlivých věkových kategoriích.

Důsledky

Riziko mnohých pozdě zjištěných skolióz je v tom, že postižené dítě nemá žádné subjektivní příznaky. Skolióza nebolí. Pohled zepředu (třeba do zrcadla) většinou nic neprozradí. Manifestuje se při pohledu zezadu zejména při současném předklonu. Mezi ty, kteří skoliózu zaznamenávají jako první, patří především pečliví rodiče a pediatři. V druhé řadě pak učitelé tělocviku či kamarádky, kamarádi. Ve fázi dospívání je u dívek skolióza také velice významný kosmetický defekt. Páteř se plynule neohýbá, v místě rotace skoliózou rotovaných obratlů postižené segmenty selhávají v dynamické funkci páteře. Stále platí, že za úspěch léčby se považuje zastavení progrese křivky, tedy udržení úhlu nalezeného zakřivení. Neblahým důsledkem je zmenšení obsahu hrudníku s dopadem na tam situované orgány (srdce, plíce).

Doc. MUDr. Vladislav Mrzena CSc., ortoped Programu H Plus

>>> Link

Všichni lékaři se v současné době již shodnou na tom, že vysoká hladina cholesterolu v krvi, jako jeden z hlavních rizikových faktorů pro předčasných vznik kardiovaskulárních chorob, je časovaná bomba, která postižené jedince ohrožuje.

Otázkou je, jakým způsobem stanovit, které dítě je vysokou hladinou cholesterolu postiženo. Vyšetřovat všechny děti v kterémkoli období jejich života je velmi nákladné. Proto je velmi důležité zjištění rodinné zátěže, pečlivě odebraná rodinná anamnéza – tedy jednoznačně cílené dotazy na rodiče, jejich sourozence, prarodiče a jejich sourozence, týkající se informací o vysokém krevním tlaku, ischemické chorobě, tedy infarktu myokardu, cévní mozkové příhodě či vysoké a případně léčené vysoké hladině krevního cholesterolu. Tyto údaje získávané lékařem při primárním pohovoru s rodiči dítěte se pak stávají podkladem pro další vyšetření a následné kroky. Lékař proto musí mít jak dostatečné znalosti o této problematice, tak dostatek času k odebrání dostatečně podrobné a rozsáhlé rodinné anamnézy dítěte. K dalšímu zkvalitnění tímto směrem vedené péče došlo v roce 1994, odkdy Zdravotní řád ukládá dětským lékařům provádět vyšetřování hladiny cholesterolu u rizikových dětí v rámci preventivní prohlídky v pátém a třináctém roce života. Za rizikové je považováno dítě narozené z rodičů nebo prarodičů, kdy se u mužů před 55. rokem a u žen před 65. rokem věku vyskytl akutní infarkt nebo měli postiženy periferní tepny či náhle zemřeli na selhání srdce nebo mozkovou mrtvici. V případě pozitivních údajů vyšetřujeme u dítěte hladinu cholesterolu a triglycerisů, pokud možno provádíme i další podrobnější vyšetření zaměřená na detailní spektrum metabolitů cholesterolu a další. Čím dříve takové dítě objevíme, tím lépe ho můžeme léčit a samozřejmě nástup infarktu nebo mozkové příhody podstatně oddálit nebo mu dokonce zamezit. Je totiž dokázáno, že pokud například srdečně cévní příhoda přišla u rodiče už před 40. rokem věku, u potomka s poruchou metabolismu cholesterolu se dostaví již ve třiceti letech, tedy o deset let dříve.

Co je vlastně příčinou, že máme v krvi nepřiměřeně vysokou hladinu cholesterolu? Cholesterol je látka, která se v organismu přirozeně vyskytuje, například jako nutná součást buněčných membrán, je součástí přirozeného metabolismu. Cholesterol a tuk jsou transportovány v organismu ve formě lipoproteinů. V těchto částicích jsou tuky vázané na bílkoviny. Existuje několik druhů lipoproteinů. Některé transportují tuky, především cholesterol, z cév do jater. Tam je využíván pro tvorbu důležitých látek. Cholesterol v těchto částicích se nazývá HDL cholesterol. Je to „hodný“ cholesterol, kterého bychom měli mít nad 1 mmol/l. Naopak z jater do cév nesou lipoproteiny LDL cholesterol, který se dobře a snadno usazuje v cévách. Důsledkem tohoto procesu je zužování cév – ateroskleróza. Za zvýšenou hladinu cholesterolu (hypercholesterolémii) považujeme koncentraci v krvi vyšší než 5 mmol/l. Tímto názvem se často myslí nejen porucha metabolismu cholesterolu, ale také zvýšená hladina ostatních tuků v krvi – hlavně triglyceridů (tricylglycerolů) (nad 2 mmol/l) nebo LDL cholesterolu (nad 3 mmol/l). Pokud je vyšší hladina cholesterolu u triglyceridů, tak bychom měli správě hovořit o smíšené hyperlipoproteinémii (HLP). Pokud je zvýšená pouze koncentrace triglyceridů, pak se jedná o isolovanou hypertriglyceridémii. U zvýšeného množství cholesterolu hovoříme o isolované hypercholesterolémii. Nejčastěji se u nás vyskytuje smíšená HLP. Ke zvýšení hladiny cholesterolu dochází v naprosté většině, více jak 80 %, z přejídání a nevhodně komponované stravy společně s nedostatkem energetického výdaje. Část případů je podmíněna nedostatečně nebo pozdě léčenou jinou základní chorobou jako je například diabates mellitus, tedy cukrovka, nebo poruchy štítné žlázy. Významnou příčinou zvýšení hladiny cholesterolu jsou stavy, kdy jde o geneticky podmíněnou, tedy o dědičnou, poruchu odbourávání cholesterolu, který se pak hromadí v organismu.

Zvýšenou hladinu cholesterolu nacházíme u dětí stále častěji. Zhruba jedno dítě ze 400 má zvýšenou nebo vysokou hladinu cholesterolu, a to je pro nás velmi varující. Proto se stále víc pozornosti věnuje vyhledávání dětí z rizikových rodin a jejich preventivní léčbě. Někdy se řeší otázka, proč se děti vyhledávají, když žádné potíže s cholesterolem nemají. K tomu je několik oprávněných důvodů. Průměrná hladina cholesterolu v naší dospělé i dětské populaci je stále vyšší než v ostatních západních zemích. Pak proto, že kardiovaskulární choroby v České republice představují šestapadesát procent příčin celkové úmrtnosti. A konečně také proto, že už od školního věku dítěte prokazujeme přímou závislost hladiny celkového cholesterolu na vyvolaných změnách cévní výstelky. Zvýšená hladina cholesterolu v krvi, v jejímž důsledku se zužují cévy, kterými protéká krev, se u dospělých obvykle výrazněji projevuje narůstáním zdravotních potíží. V horším případě srdeční či mozkovou příhodou.

U dětí, které mají zvýšený cholesterol, však klinické příznaky nejsou ještě zřetelně vyvinuty. Podstatné ale je, že cévy se v průběhu dvaceti let postupně zanášejí a s rostoucím věkem se nemoc stupňuje. U takto predisponovaného jedince, který není včas zachycen a léčen – nebo se nechce léčit – jsou již kolem dvacátého roku života a někdy i dříve přítomny první atherosklerotické pláty na tepnách a první klinické známky ischemické choroby ve formě cévní mozkové příhody či infarktu myokardu se dostavují kolem 40. roku života!

Pokud zjistíme, že pacient má zvýšenou hladinu cholesterolu v krvi, zahajujeme běh na poměrně dlouhou trať, kdy aktivní spolupráce ze strany pacienta rsp. jeho rodičů, je základem úspěchu. Mnohaleté zkušenosti českých lékařů dokazují, že nejlepší léčbou zvýšené hladiny cholesterolu je úprava životního stylu. Ta spočívá v účelné nízkocholesterolové dietě, dodržování přiměřené hmotnosti a v dostatku pohybu. Lékař ve spolupráci s dietní sestrou přitom musí vážit každý fakt, protože nízkocholesterolová dieta je závažným zásahem do metabolismu a to v případě vyvíjejícího se dětského organismu platí dvojnásob. Rostoucí dítě určité množství cholesterolu denně ke zdárnému vývoji potřebuje. Je to zhruba 300 miligramů. Ty tělo využívá ke vzniku řady hormonů, žlučových kyselin. Ostatně, cholesterol je přece součástí všech buněčných membrán v našem těle. Dříve byly léky na snižování cholesterolu u dětí podávány skutečně jen výjimečně. Dnes se ale světový trend obrátil a lékaři spolu s vědci se přiklánějí k jejich širšímu využití hlavně u starších dětí. V současnosti se používá několik skupin hypolipidemik. Lékař zvolí ten, který nejlépe upraví hladiny lipidů v krvi. Mezi nejčastěji užívanou skupinu léků patřily Fibráty. Snižují hladiny cholesterolu, LDL cholesterolu, triglyceridů a zvyšují hladiny HDL cholesterolu. Další, nyní asi nejčastěji užívanou skupinou, jsou statiny, které snižují hladiny celkového a LDL cholesterolu v krvi a zvyšují hladiny HDL cholesterolu, neovlivňují ale příliš hladiny triglyceridů. Mezi méně užívané patří pryskyřice, ovlivňující především hladinu cholesterolu.

Změna životního stylu dítěte vyžaduje spolupráci celé rodiny. Pravidla diety musí lékař a dietní sestra probrat s oběma rodiči, protože bez jejich pozitivního příkladu a přístupu není u dítěte naděje na úspěch. U dětí z rodin, kde se všichni přejídají, kde jsou děti odkázány na školní stravu a školní automaty nebo hamburgery či párky v rohlíku, z rodin kde se nesportuje a sedí u televize nebo počítače, je malá naděje, že se jejich hladina cholesterolu změní. A přitom právě tyto rodiny mají už při prvním vyšetření zřetelně zvýšený cholesterol z výživových příčin. Některé rodiny spolupracující s lékaři výborně, u jiných trvá mnoho měsíců, než se podaří získat pravdivý jídelníček dítěte. Obvykle bohužel platí, že čím jsou matky zaměstnanější, tím menší pozornost věnují stravování dítěte a tím horší stravovací návyky potomek má. Některé děti za celý týden nesnědí kousek ovoce a zeleniny, vynechávají snídaně i svačiny, za celý den nemají teplé jídlo a pijí jen sladké limonády. Pokud se rodina rozhodne změnit jídelníček, musí to být vždycky ve prospěch ovoce a zeleniny, rostlinných tuků a pohybu. U malých dětí úspěch změny stravy jednoznačně záleží na matce nebo na tom, kdo jim stravu připravuje. Dítě začne spolupracovat samo mezi šestým až sedmým rokem věku, kdy si už dokáže přečíst štítky na potravinách. Čím dříve se dieta zavede, tím lépe vejde do povědomí pacienta a tím lepší je úspěch léčby. Kromě nepořádných a nedbalých matek mohou zdraví dítěte ohrozit i matky přehnaně úzkostlivé. Ty ve stresové situaci, například po úmrtí manžela na infarkt v mladém věku, a ve snaze ochránit své ohrožené dítě před podobným osudem, krmí děti jen vitamíny, zeleninou a minerálkou. Neuvědomují si, že tím vlastně zdravý vývoj dítěte také ohrožují, byť jiným způsobem.

Dieta vždycky musí být vyvážená a šitá na míru každému dítěti. Nelze ji sestavit bez spolupráce lékaře a dietní sestry. Pokud je udělána dobře, cholesterol u dítěte se sníží a dítě je zdravější. Pokud má dítě nadváhu nebo je dokonce obézní, tak je třeba tělesnou hmotnost redukovat – avšak velmi citlivě a vztahovat hmotnost k výšce a pohlaví dítěte – především snížením příjmu energie v potravě. Všichni pacienti s vyšší hladinou cholesterolu a triglyceridů by měli snížit obsah tuků, které jsou v naší populaci konzumovány v nadměrném množství. Tuky by měly představovat 30 % denního příjmu energie. Důležité je složení tuků. Preferujeme mononenasycené tuky (např. olivový olej), které by měly tvořit asi 14 % denního příjmu energie. Živočišné tuky (např. máslo, maso, sádlo) a polynenasycené tuky (např. rybí tuk, oleje) by měly být obsaženy v méně než 10 %. Obsah cholesterolu by neměl být vyšší než 300 mg za den. Omezit bychom měli také nadměrnou konzumaci soli. Důležitým opatřením je zvýšení obsahu vlákniny v potravě. Ta je obsažena hlavně v zelenině, luštěninách a tmavém pečivu.

Při stravování by všechny děti, nejen ty, které trpí poruchou metabolismu cholesterolu, obecně měly dodržovat následující stravovací návyky:

• Jíst ovoce, zeleninu, luštěniny, celozrnné potraviny a ryby, zeleninové saláty, ale bez tučných dresingových nálevů.
• Omezit konzumaci vaječných žloutků a sladkostí.
• Vyvarovat se smažených potravin a dávat přednost kvalitním rostlinným olejům a kvalitním rostlinným tukům.
• Dávat přednost libovému masu, hlavně drůbežímu, rybímu a králičímu.
• Vyvarovat se takových masových výrobků, jako jsou např. paštika, sekaná, párky, buřty (třeba i drůbeží), ve kterých zrakem není možno identifikovat obsah.

Kardiovaskulární onemocnění, zejména ischemická choroba, jejíž hlavní příčinou je porucha metabolismu cholesterolu, jsou spolu s nádorovými onemocněními hlavní příčinou úmrtí v dospělosti. Jejich včasná diagnostika a léčba těchto poruch již v dětském věku je zcela zásadní a je zapotřebí jí věnovat dostatečnou pozornost.

MUDr. Petr Žáček, MBA, pediatr Programu H plus